Zoti gjykon tokën
1 Ja, Zoti po e shkatërron tokën,
të shkretë po e bën,
faqen e saj po e shëmton,
banorët po ia hapërdan.
2 Do t'i ndodhë e njëjta gjë
popullit e priftit,
shërbëtorit e zotërisë,
shërbëtores e zonjës,
blerësit e shitësit,
huadhënësit e huamarrësit,
atij që jep e atij që merr.
3 Toka do të shkatërrohet krejt,
pa mëshirë do të plaçkitet,
se këtë fjalë e ka thënë vetë Zoti.
4 Në zi është toka, lëngon ajo,
po venitet bota, po lëngon,
lëngojnë edhe fisnikët e popullit të dheut.
5 Prej banorëve të saj është ndotur toka,
sepse ligjet i kanë shkelur,
rregullat i kanë shpërfillur,
besëlidhjen e amshuar e kanë thyer.
6 Prandaj e ka përpirë tokën mallkimi
e banorët e saj vuajnë ndëshkimin.
Prandaj po shuhen banorët e tokës
e kanë mbetur kaq pak njerëz.
7 Vajton mushti, lëngon vreshti,
rënkojnë gjithë sa u gëzonte zemra.
8 Reshti hareja e dajres,
u ndal brohoritja e kremtuesve,
ëmbëlsia e harpës pushoi.
9 S'pinë më verë duke kënduar,
e hidhur është pija për atë që e pi.
10 Qyteti i rrënuar u shkatërrua krejt,
u mbyll çdo shtëpi, që të mos hyjë kush.
11 Ankohen nëpër sheshe se nuk ka verë,
gëzimi është errur,
hareja e tokës është zhdukur.
12 Në qytet ka mbetur veç rrënimi,
porta është thyer e është copëtuar.
13 Se kështu do të ndodhë në tokë,
midis popujve do të ngjajë,
sikurse me ullirin kur shkundet,
siç mblidhen kokrrat pas vjeljes.
14 Zërin do ta ngrenë,
për madhështinë e Zotit do të këndojnë,
nga deti do të brohorasin.
15 Prandaj lavdërojeni Zotin në lindje,
në ujdhesat e detit emrin e Zotit, Perëndisë së Izraelit.
16 Në skajet e tokës dëgjojmë lavde.
«Lavdi të drejtit!», thonë.
Por unë thashë: «I gjori unë!
I shkreti unë! I mjeri unë!».
Të pabesët kanë thyer besën,
të pabesët kanë vepruar me pabesi.
17 Tmerri, gropa e laku
valëviten mbi ty, o banor i tokës!
18 Kush do të shpëtojë nga tmerri,
do të bjerë në gropë
dhe atë që do të dalë nga gropa,
do ta zërë laku,
se do të hapen kanatet e qiellit
e do të tranden themelet e tokës.
19 Thellë do të çahet toka,
dheu do të kriset krejt,
bota do të trandet fort.
20 Do të dridhet pareshtur si i dehuri,
do të lëkundet si kasollja.
Rëndë peshon mbi të paudhësia,
do të bjerë e s'do të ngrihet më.
21 Atë ditë do t'i ndëshkojë Zoti
ushtritë qiellore atje lart në lartësi
e mbretërit e tokës këtu mbi dhe.
22 Do të mblidhen bashkë,
do të burgosen në gropë,
në burg do të mbyllen
e pas shumë ditësh do të ndëshkohen.
23 Do të skuqet hëna, do të turpërohet dielli,
se në malin e Sionit e në Jerusalem
Zoti i ushtrive do të mbretërojë,
dhe lavdia e tij do të shkëlqejë para pleqësisë.
1 Ἰδοὺ κύριος καταφθείρει τὴν οἰκουμένην καὶ ἐρημώσει αὐτὴν καὶ ἀνακαλύψει τὸ πρόσωπον αὐτῆς καὶ διασπερεῖ τοὺς ἐνοικοῦντας ἐν αὐτῇ. 2 καὶ ἔσται ὁ λαὸς ὡς ὁ ἱερεὺς καὶ ὁ παῖς ὡς ὁ κύριος καὶ ἡ θεράπαινα ὡς ἡ κυρία, ἔσται ὁ ἀγοράζων ὡς ὁ πωλῶν καὶ ὁ δανείζων ὡς ὁ δανειζόμενος καὶ ὁ ὀφείλων ὡς ᾧ ὀφείλει. 3 φθορᾷ φθαρήσεται ἡ γῆ, καὶ προνομῇ προνομευθήσεται ἡ γῆ· τὸ γὰρ στόμα κυρίου ἐλάλησεν ταῦτα. 4 ἐπένθησεν ἡ γῆ, καὶ ἐφθάρη ἡ οἰκουμένη, ἐπένθησαν οἱ ὑψηλοὶ τῆς γῆς. 5 ἡ δὲ γῆ ἠνόμησεν διὰ τοὺς κατοικοῦντας αὐτήν, διότι παρέβησαν τὸν νόμον καὶ ἤλλαξαν τὰ προστάγματα, διαθήκην αἰώνιον. 6 διὰ τοῦτο ἀρὰ ἔδεται τὴν γῆν, ὅτι ἡμάρτοσαν οἱ κατοικοῦντες αὐτήν· διὰ τοῦτο πτωχοὶ ἔσονται οἱ ἐνοικοῦντες ἐν τῇ γῇ, καὶ καταλειφθήσονται ἄνθρωποι ὀλίγοι. 7 πενθήσει οἶνος, πενθήσει ἄμπελος, στενάξουσιν πάντες οἱ εὐφραινόμενοι τὴν ψυχήν. 8 πέπαυται εὐφροσύνη τυμπάνων, πέπαυται αὐθάδεια καὶ πλοῦτος ἀσεβῶν, πέπαυται φωνὴ κιθάρας. 9 ᾐσχύνθησαν, οὐκ ἔπιον οἶνον, πικρὸν ἐγένετο τὸ σικερα τοῖς πίνουσιν. 10 ἠρημώθη πᾶσα πόλις, κλείσει οἰκίαν τοῦ μὴ εἰσελθεῖν. 11 ὀλολύζετε περὶ τοῦ οἴνου πανταχῇ· πέπαυται πᾶσα εὐφροσύνη τῆς γῆς. 12 καὶ καταλειφθήσονται πόλεις ἔρημοι, καὶ οἶκοι ἐγκαταλελειμμένοι ἀπολοῦνται. 13 ταῦτα πάντα ἔσται ἐν τῇ γῇ ἐν μέσῳ τῶν ἐθνῶν, ὃν τρόπον ἐάν τις καλαμήσηται ἐλαίαν, οὕτως καλαμήσονται αὐτούς, καὶ ἐὰν παύσηται ὁ τρύγητος. 14 οὗτοι φωνῇ βοήσονται, οἱ δὲ καταλειφθέντες ἐπὶ τῆς γῆς εὐφρανθήσονται ἅμα τῇ δόξῃ κυρίου. ταραχθήσεται τὸ ὕδωρ τῆς θαλάσσης· 15 διὰ τοῦτο ἡ δόξα κυρίου ἐν ταῖς νήσοις ἔσται τῆς θαλάσσης, τὸ ὄνομα κυρίου ἔνδοξον ἔσται Κύριε ὁ θεὸς Ισραηλ. 16 ἀπὸ τῶν πτερύγων τῆς γῆς τέρατα ἠκούσαμεν Ἐλπὶς τῷ εὐσεβεῖ. καὶ ἐροῦσιν Οὐαὶ τοῖς ἀθετοῦσιν, οἱ ἀθετοῦντες τὸν νόμον. 17 φόβος καὶ βόθυνος καὶ παγὶς ἐφ᾽ ὑμᾶς τοὺς ἐνοικοῦντας ἐπὶ τῆς γῆς· 18 καὶ ἔσται ὁ φεύγων τὸν φόβον ἐμπεσεῖται εἰς τὸν βόθυνον, ὁ δὲ ἐκβαίνων ἐκ τοῦ βοθύνου ἁλώσεται ὑπὸ τῆς παγίδος, ὅτι θυρίδες ἐκ τοῦ οὐρανοῦ ἠνεῴχθησαν, καὶ σεισθήσεται τὰ θεμέλια τῆς γῆς. 19 ταραχῇ ταραχθήσεται ἡ γῆ, καὶ ἀπορίᾳ ἀπορηθήσεται ἡ γῆ· 20 ἔκλινεν καὶ σεισθήσεται ὡς ὀπωροφυλάκιον ἡ γῆ ὡς ὁ μεθύων καὶ κραιπαλῶν καὶ πεσεῖται καὶ οὐ μὴ δύνηται ἀναστῆναι, κατίσχυσεν γὰρ ἐπ᾽ αὐτῆς ἡ ἀνομία. 21 καὶ ἐπάξει ὁ θεὸς ἐπὶ τὸν κόσμον τοῦ οὐρανοῦ τὴν χεῖρα καὶ ἐπὶ τοὺς βασιλεῖς τῆς γῆς· 22 καὶ συνάξουσιν καὶ ἀποκλείσουσιν εἰς ὀχύρωμα καὶ εἰς δεσμωτήριον, διὰ πολλῶν γενεῶν ἐπισκοπὴ ἔσται αὐτῶν. 23 καὶ τακήσεται ἡ πλίνθος, καὶ πεσεῖται τὸ τεῖχος, ὅτι βασιλεύσει κύριος ἐν Σιων καὶ ἐν Ιερουσαλημ καὶ ἐνώπιον τῶν πρεσβυτέρων δοξασθήσεται.